Bondyho

poezie

 

Na této stránce jsou shromážděny v nepříliš setříděné a spíše roztříštěné podobě ukázky Bondyho poezie.

 

OŽRALÁ PRAHA

 

Na ulici

Po ulici choděj esenbáci
kteří dělají těžkou práci
Nad hlavou mi lítá éro
a já mám u jména numero
v seznamu na policii
neboť nedělám a jenom piji
Na domě mi visí plakát
na něm je Stalin – má modrej kabát
potom tam taky stojí
že se nás Truman bojí
Za vejkladem vidím srnce
a elektrický hrnce
U řezníka je uherskej salám Stojí tisíc korun
s babou jsem se hádal vo rum
u pultu v Metru
Měla díru ve svetru
pustili radio: že se v Ostravě dělá
líp než se dělalo včera
Vokolo jdou na špacír vojáci
to jsou pane junáci
oficíři maj epolety
aby bylo v armádě víc osvěty
Všichni shlédněte film Štědré léto
jak mysleli že to nejde a jde to
V půl šestý hlásej na ulici zprávy
že se maj přihlásit zdravý
že maj jít do výroby
pokud to nejsou veřejně činný vosoby
Taky nedostanou žádný lístky
tak to maj jistý

 

Na starejch zámeckejch schodech

jsem si voddech
Dole vidim Prahu
a elektrickou dráhu
Naproti je Rudolfinum
a za nim věže vod Týnu
Na řece se koupaj ženský
můžou bejt hezký
A nade mnou Hradčana
ty tvořej panoráma

 

V prdeli

Všechno je v prdeli
ve všední den i v neděli
Jenom ty filmy sovětský
ty jsou vědecký

 

Na Umprumu visí stalin

jak ho maloval Salvador Dali
Má veliký fousy
těma to nabrousí
Pod nim choděj Umprumáci
maj nový flaušáci

 

K večeru

na všechno seru
Pak si u Umprumu
koupím flašku rumu
Sedím u ní sám
cejtím se jak pán
Za malou chvíli
jsem už opilý
Pěkně koukám dolu
na trnože stolu
Nikdo o mně neví
že jsem marxist levý

 

Světla choděj po ulici

za nima jde strážník
jak jsou tak chodící
přišli na trávník
Na trávníku je tráva
a na nebi jsou voblaky
tráva je k jídlu zdravá
a strážníci taky

 

Na filosofický fakultě

jsem se polekal
seděl jsem tam na schodech
a šel kolem Dočekal
To je skutečná vosoba
to nejni jen kvůli rýmu -
a je hrozně sympatickej
voku mýmu

 

Starý město

Starý Město to je moje
to mi nedá pokoje
Už mě tu znaj esenbáci -
to se mně vyplácí
Taky mě znaj putykáři
těm se dobře daří
Když jsem vožralej klusám
vokolo svatýho Husa
Jindy zas mám náladu
honit tady parádu
Vezmu si svý malý perka
poskakuju jak veverka
Mám americkej uzel
ten mně sluší tůze
Kdo mě zná tak kouká
že mám v hlavě brouka
Kdyby Starý Město nebylo
to by mě zabilo

 

Vánoce

Za tejden budou vánoce
zase po roce
Příděl slanečků je zajištěn
mají přijít každý den
Na ulici člověk vidí
plno lidí
Neboť je více práce
proto je ta láce
Esenbák i jeho rodina
se modlej za Stalina
Ale jestli přijdou mrazy
všecko se zkazí!

 

Zas jsem byl dneska opilý

celej den jsme spolu tak zabili
Já jsem jen chlastal
a ti druzí to platili
Ti co to platili
se při tom bavili
kdo by se nebavil když vidí
jak jsem opilý
Potom mě vezli domů
a nadávali mi k tomu
Ale na Kampě stálo ráno
šest zasněžených stromů

 

Koupil jsem si francovku

dal jsem za ni 30 korun
teď ji vozkusím
jestli je lepší než rum
Půl procenta mentolu
krkám nahoru dolu
sedmdesát procent lihu
skládá na mě svoji tíhu
Koupil jsem si francovku
je lacinější než rum
Už mi tím pitím
měkne rozum

 

Vánoční strom republiky

Věnováno dr. Hrabalovi

Pod Vánočním stromem Republiky
žrali dva esenbáci fíky
přivezený z Afriky
Stáli tam voba dva na mraze
přes den napadaly po Praze
na sníh saze
Pak přišel primátor Vacek a mluvil
jeden tajnej za ním hulil
nakonec se ulil
Pamatujete si soudruzi
na ty předválečný hrůzy
kdy všechno měli jen ti druzí?

 

S Vladimírem chodím píti

ještě když slunce svítí
Sedíme spolu
v hospodě u stolu
Vladimír vykládá sem a tam
a já poslouchám
U šestýho piva
slabou závrať mívá
U osmýho piva
zpívá
Zatím co on zpívá krásně
recituju já svý básně
V rohu sedí esenbák
má novej gumák

 

V poledne jsem zas vožrajel

na nebi je bílej měsíc malej
vokolo něho skáče moje milá
to asi taky hodně pila
Jednu nohu sem druhou nohu tam
ať se tady tolik nemotám
Kateřina za měsícem běží
na řece je led a trochu sněží
Vokna eště nejsou rozsvícený
lidi u krámů si prohlížejí ceny
Vod rána jsme dneska pili
Zatím ulice a střechy jsou už bílý

 

Jaro léto podzim zima

čí je to vina? -
Jaro léto
podzim
zima

 

Tři psi běhaj po hranici

držej v každý ruce svíci
Na kopci se jako blázen
slunce posadilo na zem
Ve vodě je mokro v lese tma
– někdo stojí u okna

 

Včera v neděli

mě hrozně svrbělo v prdeli
Bylo to vod toho
že jsem žral mnoho

 

Ach jak mě souží a trýzní

zácpa svou hroznou přízní
V břiše nosím tvrdej kámen
v měchýři mne pálí plamen
Plyny vycházej mi ústy
někdy taky roztok hustý
střeva hnijí mi mám dojem
nebo se spekou tím hnojem
Ach jak mě souží a trýzní
zácpa svou hroznou přízní

 

S něžnou opatrností prdím

abych se neposral
Venku je tma
na nebi mléčná dráha
je pod mrakem
Včerejší den
až na to že jsem jedl ty fazole
se nevyznačoval ničím

 

Nedaleko dveří

poletuje peří
zatím se k večeři
šeří
Sestra nudle měří
možná že snad věří
že venku na keři
je korejské příměří

 

Sám

jdu po ulici
po Národní třídě

 

S hrůzou koukám že dělám intimní lyriku

Jak se škvařím na rendlíku
To je něco pro historii
jak piji!
Za sto let budu na vobraze
jak chodím po Praze
Zvlášť bude zkoumání tuhý
kde jsem neměl žádný dluhy
Mnohej si vykrouží piruetku
na tom kde jsem si půjčil pětku
Mý sebevražedný pokusy
to bude něco pro husy
A můj život pohlavní
to bude to hlavní!
Tak jsem nasranej velice
že se kroutím jak vopice

 

V potoce kde plave má hlava

Trochu nadnesená aby mohla dýchat
havran letí seshora a vrána zprava
budou mou hlavu chytat
Hlava se sama chytá za hlavu
havran je na ní a tahá z ní vlasy
Vrána se topí – volá: uplavu!
a uplave asi
Havran se na vránu vysral: co by s ní dělal
hlava se po vodě točí a otáčí
Něco takovýho jsem hledal
řek havran na tom koláči
Kolem potoka kde moje hlava plove
roste rákosí a na něm rákosník
jsou tam rosničky a žížaly a havran klove
a tam kde není most je převozník
Převozník se postavil když viděl moji hlavu
jak plove s havranem se strany na stranu
a praštil do ní veslem neb byl v právu
a hlava včetně havrana jsou v pánu

 

Epitaf

Teď už ležím v hrobě
teď už je pozdě

  

 

Ukázky ze sbírky "Dvě léta"

(...)

Seděl jsem v kině na detektivce
a co chvíli jsem si přímo s bolestí připomínal
že až to skončí budu zas muset jít domů
a to dokonce za tmy - den je zase v háji
Ale když jsem vyšel
přece jen ještě mě přivítal soumrak
Nad střechami viselo šedivě modré nebe
odspodu ozařované oranžovou a bledě rudou
Šel jsem až na Jiřák nespouštěje z něj oči
Rychle se stmívalo
Uvědomil jsem si
že vlastně jen a jen pro pár takovýchhle chvil

jsem byl živ

Ostatního mě nic nezajímalo
a mohlo mi to být ukradené

listopad 1988

   

(...)

Ještě nebylo vidět revoluci
která by proběhla za takového ticha jako ta poslední
týden se křičelo na Václaváku
a někteří dokonce čtrnáct dnů
Euforie vydržela tři neděle
protikomunistické štvaní mělo nejdelší život
vydrželo půl roku do voleb a má naději přežít
Nepředvídatelně nepatrná řada pisálků
napsala oslavné verše značně pokleslé kvality
vzniklo pár koláží "zesměšňujících a pranýřujících"
a série kresleného humoru
Ani jeden vtip se neobjevil mezi lidmi
unylí folkáči a vždy módní populární umělci zpívají
stále tytéž písně
a jen intelektuálové publikují své heroické vzpomínky
na 21.8.1968
a na utrpení kdy nemohli publikovat a museli mít
jeden čas i dělnické zaměstnání
a přitom dokázali nepřestat se scházet!
Nová generace se už orientovala střízlivě:
posledních 40 let neexistuje a před námi je jasná
a tvrdá budoucnost
nesouvisející s ničím
Bude - jak se tuší - krátká
Zanedlouho sebou začne házet
jako plechovka na kočičím ocasu
uvázaná k průseru světa rozděleného
na ty co vyhravše nevyhráli a nyní mocí mermo hledají
kam uteklo vítězství
a ty kteří si to odnesou nakonec za všechny
a to jsou vždy chudí celého světa
A když se nebudou chtít dát
budou trable
i u nás za pecí

konec července 1990 

 

Dvě básně z dvadevadesátýho

Smrt mi už leze do postele
maj mi proto být dějiny u prdele?
Za tři roky chcípnu - je to snad omluvení
pro pravdy zamlčení?
Měl bych obrátit mysl k věcem věčným
Ale copak to dnes smím?
Když lidé z jedné totality do druhé horší jdou
- ty věci se mnou nepohnou?
I když je restaurace kapitalismu jen na dvacet let
- je to omluva jen mlčky přihlížet?
I dneska říkat pravdu je moje povinnost
Co je třeba chtít je jiná společnost
(začátek roku 1992)

Zůstaň věrný své zemi
která jedině ti zbyde i kdybys jí ublížil
Zůstaň věrný svým rukám
které jsou tvé a nemají patřit cizímu
Zůstaň věrný svým dětem
které trpce opláčeš zaprodáš-li je
Zůstaň věrný svému rozumu
vezmou-li ti ho jsi méně než třtina ve větru
Zůstaň věrný tomu že jsi člověkem
ztratíš-li hrdost budeš hadr na podlahu
Zůstaň věrný svobodě
prodáš-li ji za milión zůstaneš žebrákem
Zůstaň věrný lidské naději
nebo budeš žít a nebudeš vědět proč
(24. 5. 1992)

 

Některé texty pro Plastic people of the Universe:

 

Okolo okna

hvězdy jdou
a měsíc stojí nade mnou
a tvoje oči pitomé
je vidět tmou
vzduchem lítaj jepice
v tom kalném svitu měsíce
mě bolí břicho po víně
i palice

-----------------

Podivuhodný mandarin

Po celý život budeš roztahovat klín
aby v něj vešel Podivuhodný mandarin
Budeš svůj šat šít z marností a vin
toužíc aby v něj vešel Podivuhodný mandarin
A v hlavě hukot krve a v očích noční stín
budeš hledat kde je Podivuhodný mandarin
Mnohokrát si budeš chtít pustit plyn
že zas to nebyl Podivuhodný mandarin
Až vyčerpáš se v čtyřicítce a budeš celá hin
poznáš že život je jen boží mlýn

-----------------

Ranní ptáče
dál doskáče
nakopnu ho
až zapláče

-----------------

Trávím neděle a svátky
na hrobě své drahé matky

Magické noci

V Magické noci počal čas
Kocha snad z toho vezme ďas
V Magické noci počal čas
My žijeme v Praze to je tam
kde se jednou zjeví Duch sám

-----------------

Když je dnes člověku dvacet
chce se mu hnusem zvracet
ale těm co je čtyřicet
je toho vyblít ještě více
jen ten komu je šedesát
může jít se sklerózou klidně spát

-----------------

Jsem obětí vázanosti toxikomanické
mohlo by to býti k zlosti
ale je to komické
Piju pivo žeru prášky
stejně sotva usnout smím
Ráno prodám prázdné flašky
Julie mi helfne s tím
Jó jó to se ti to spí
když já zmítanej třasavkou
po dvou hodinách práškovýho spaní
zas vzhůru pro svý ožralství
Jó jó to se ti to spí
když nemáš ani zdání
že opitej pivem a kořalkou
se jako skvost vesmíru skvím
Jako dva klasy na jediném stvolu
teď už až na nebesa půjdem spolu
Neví člověk kdy jde nahoru a kdy dolů
a ani to nehraje roli - když jsme spolu

-----------------

Ach jak mě souží a trýzní
zácpa svou hroznou přízní
Střeva hnijou mi mám dojem
nebo se spekou tím hnojem
Plyny vycházej mi ústy
někdy taky roztok hustý
Ach jak mě souží a trýzní
zácpa svou hroznou přízní

-----------------

Nikdo nikdo nikdo
nikdy nikde nikam
Se nedostal
Snad já?
Takový vůl
přecejen nejsem

-----------------


Prší prší prší
víc nežli se sluší
ďábel mi sedí na duši
Mlha si sedla za okna
po celém městě je tma
je konec nebo se mi to jen zdá
Slunce mrtvé stojí
strašidla se rojí
všichni se bojí
Po nebi jde hrozný tvor
je to lepra nebo mor?
Vlci jdou z hor
I elektřina přestala svítit
ani plyn nechce od sirky chytit
a vrány se rozkřičely smíchy

-----------------

Koupil jsem si francovku
dal jsem za ni třicet korun
teď ji vokusím
jestli je lepší než rum
Půl procenta mentolu
krkám nahoru dolu
Sedmdesát procent lihu
skládá na mne svoji tíhu
Koupil jsem si francovku
je lacinější než rum
už mi tím pitím
měkne rozum

-----------------

Veřejné oznámení
Státy nehanobím
vůbec žádné nikdy
Bondy
Ach to státu hanobení
nad to není
Příslušník se na nás kření
že má frčku k povýšení

-----------------

Úryvek z Patočkovy recenze na texty Plastiků

Vezměme však z našich textů ty, u nichž jako autor je označen Egon Bondy. Mají mezi statními texty do určité míry výjimečné postavení. Jsou nejucelenější, více méně prosty oné etické polemičnosti a přitom ony nejspíše by se mohly nelibě dotknout nejen úzkoprsého maloměšťáka, ale také běžného čtenáře, který není dobře obeznámen s moderní poezií a je veden školskými etickými měřítky. Zároveň tyto texty ukazují, že nezáleží především na jednotlivých slovech. Nejodvážnější je tu text nazvaný Zácpa, jmenovaný též obžalobou, a přesto zde v něm není ani jeden vulgární výraz, pouze popsán určitý fyziologický stav. Je to text opravdu drastický, avšak zvláště konfrontace s ostatními autorovými texty odhaluje, že nejde o drastičnost samoúčelovou a rozhodně ne o lascivnost, která naopak většinou vystupuje v líbivé podobě. Bondyho texty dávají nahlédnout do banální intimity lidského života v té rovině, v níž od sebe nelze odloučit např. na veřejnosti sice obvykle nepřiznávané a přesto tíživě reálné potíže stárnoucího těla a např. na veřejnosti sice obvykle nepřiznávané, neokázalé a přece hluboce prožívané citové pouto s celoživotní družkou. Estetický účinek tu bývá založen především na kontrastní jednotě pádně jednoduchých formulacích hovorového jazyka s bohatým, výrazným rýmem. Zácpa ovšem nepatří k Bondyho pracím nejzdařilejším. Nepatří k nim ani Podivuhodný mandarín, též uvedený obžalobou, neboť tento text je odlikou poezie Vítězslava Nezvala. Jestliže si lze představit, že např. Haškovy "Osudy dobrého vojáka Švejka" by se mohly i se svými vulgarismy stát školní četbou, rozhodně to nelze říci o řadě Nezvalových básní, jejichž erotismus představuje jeden z projevů oné protimetafyzické orientace moderní poezie.