Jednoho dne šel pan Lopatka po Karlově náměstí.
Tu slyšel hrůzné volání: "Pocéém," což v čarodějnické
řeči znamená: Dej si bacha. V tom uviděl pana Peťáka,
který byl už pět dní po smrti. Jak se pan Peťák
s panem Lopatkou zastavil, jedna ruka mu vzduchem
pokračovala vlevo a jedna noha vpravo, takže už to
vlastně nebyl celý pan Peťák.
   Pan Peťák se smí koukat na pivo jen ze vzdálenosti
deseti metrů, neboť jinak by do něho žbluňkl a ve
sklenici by se nejen utopil, ale i rozpustil, až
na tu ruku, která sama chodí vlevo, a tu nohu, která
sama chodí vpravo.