Jak Bondy nemohl napsat pohádku
Jednoho dne slíbil Bondy Kubovi, že mu napíše pohádku.
A to neměl dělat.
   Přišel domů, zul si jednu botu, ale tu chytilo
strašidlo, které má Bondy v domovní chodbě. Bondy
hledal botu, hledal, ale nalézt nemohl. Musel skákat
po jedné noze až na ulici a tam stršidlo s botou
chytil, protože strašidlo se na ulici bojí lidí.
   Pak sundal Bondy druhou botu a tu chňapla Měsíční
kočka, která bydlí na Měsíci a chodí se na Bondyho
občas dívat, a utekla s ní na měsíc. Bondy musel
skákat po jedné noze až na Měsíc (skákal tam přes
půdu) a tam si botu vzal a odnesl domů. Zatím uteklo
půl noci.
   Doma si vzal Bondy konečně bačkory, papír a tužku
a chtěl psát Kubovi pohádku. Ale jak si položil papír
před sebe na stůl, rozlítly se všechny archy papíru,
lítaly po celém pokoji a začaly zpívat:

	"Bondy hloupej, Bondy hloupej,
	  jak lítáme pěkně koukej,
	Bondy ty jseš strašně hloupej!"

To foukala do papírů Petřínská čarodějnice, která si
dělá zuby na Veroniku - ale ne na Němcovic, nýbrž
Lopatkovic. Bondyho to velice rozzlobilo, vyskočil
ze židle, zamával rukama a začal lítat po pokoji jako
krocan a listy papíru chytat. Vrazil hlavou do skříně
a udělal si bouli, vrazil nohou do knihovny a ta se
sesypala, vrazil rukou do lustru a ten udělal blik a
spadnul. Teď byl Bondy potmě a papírů měl chycených
jenom polovičku.
   Snesl se dolů, zapálil si svíčku a nestaraje se
o ostatní papíry chytil tužku a chtěl psát Kubovi
pohádku.
   Na papíry si postavil pětadvacetikilové závaží,
aby zas neuletěly, a psal. Ale napsal první řádku a
chtěl právě psát druhou řádku a uviděl, že první
řádka je pryč. Kokal se, co to, a všecka písmenka se
schovala do šuplíku a dělala tam kravál. Bondy musel
šuplík opatrně pootevřít a písmenka z něho po jednom
lovit. A bylo už další čtvrt noci pryč.
   Písmenka přilepil Bondy klihem a další psal jenom
klihem a štětkou, aby z papíru nemohla. A začal tak
psát pohádku pro Kubu, která se jmenuje Podmořská
kočka v Ječné ulici. To je pohádka velmi zajímavá,
čarodějná, ale na slovo pravdivá, takže je to
pohádka poučná. Ale zatím uteklo poslední čtvrt noci
a bylo ráno a Bondy musel jít spát.
   Poslední papíry létající po pokoji se usadily, kam
je napadlo, písmenka na papíře štětkou a klihem psaná
pištěla, protože se jim to nelíbilo, Petřínská
čarodějnice se smála, jak Bondyho doběhla, a pak
honem odletěla domůn na Petřín, strašidlo na chodbě
si nedalo pozor a první lidi, co šli do práce, je
přiskřípli za ocas mezi dveřmi, Měsíční kočka šla
taky spát a Bondy pohádku Kubovi nenapsal a nenapsal.