Ve sklepě v domě 51 v Nerudovce bydlí požerač,
který má současně výhled na dvůr mnoho set metrů
pod úrovní ulice. Chodí celý týden se dvěma
řeznickými noži za pasem, ale v zimě, jako je
teď, je není vidět. Hledá tučné psy, ale spokojí
se i s malými čoklíky. Veronika Lopatková sedí ve
třídě s klukem, kterému sežral televizního jezevčíka,
jenž přinášel do rodiny ročně mnoho set tisíc korun,
takže rodina byla celkem spokojeně živena, ale teď
na ně doléhá bída.
   Když požerač psů zapíchne bernardýna, je celý
týden U Slunců k dostání guláš. Když jsou psi jen
menší, tak svléknutí z kůže se U Slunců prodávají
jako utopenci. Zvláštní vztah víže požerače s Emanem
od slunců, než o tom dále.
   Taky chodí na rychtu.

V Anglii žije nedaleko Londýna v jezeře Jezerní
panna. Panna má v jezeře nafťáky a ty jí dobře
hořejí, neboť trubky jsou neustále proplachovány
vodou. To je rozdíl od Bondyho nafťáků, které
neustále nehoří. Je v nich inženýr Knap. Jednou
přišel inženýr Knap k Bondymu a strčil do nafťáků
hlavu. Ta mu tam už zůstala, takže inženýr Knap
chodí dál bezhlavý. Je zaměstnán ve Výzkumném
ústavu pro řízení, a tak mu to nevadí. Hlava inženýra
Knapa je v Bondyho nafťácích a dělá tam potíže.
Hlavně hrozně řve. Když se nafťáky zažehnou, volá:
"Pivo - pivo -" a Bondy musí lít dovnitř pivo
maliličkou dírkou, která nahoře v nafťácích je.
Tím ovšem nafťáky uhasí a je mu zima.
   Proto Bondy zavolal na nafťáky letos na podzim
Kukala. Kukal se jmenuje Bondy chudých, protože
nosí malou čepičku, kdežto bondy nosí velkou
čepičku. Nosí velikou kovářskou zástěru, celou
z tlusté kůže, která mu sahá až na paty. Vlasy má
dlouhé až na zadek a fousy až na předek, a když
je zima ovíjí si je místo svetru kolem těla. Nosí
dřeváky, a proto velice dupá.
   Když přišel k Bondymu, řekl hrozným hlasem:
"Hu - hu - hu - kde jsou nafťáky?!" Bondy řekl:
"V koutě," a Kukal třikrát zadupal, že se do nich
pustí. V tu chvíli nafťáky začaly hořet jako blázen
a Kukal odešel.
   Po týdnu přestaly nafťáky hořet znovu. Bondy
zavolal Kukala. Přišla však jenom Kukalka a řekla:
"Hu - hu - hu - kde jsou nafťáky?!" A v tu chvíli
začaly nafťáky hořet jako blázen.
   Ale za týden přestaly nafťáky znova hřát. Bondy
si sedl, že napíše Kukalovi. Vzal veliký papír a
napsal velikými písmeny:
   KUKAL - BOHNICE - EVROPA
   Jak to nafťáky viděly, rozhořely se jako blázen.
Bondy potom vzal dopis a provázek a dopis pověsil
na provázek a provázek přitloukl ke stropu, aby
nafťáky na dopis dobře viděly. Nafťáky měly veliký
strach a hořely jako blázen.
   Ale za čtrnáct dní se nafťáky přestaly bát a
přestaly hořet. Bondy se sebral a šel za Kukalem.
Přivedl Kukala, který měl malou čepičku, kovářskou
zástěru až na paty, vlasy až na zadek a fousy až
na předek a na nohou měl dřeváky - a Kukal se
postavil do dveří a řekl: "Hu - hu - hu - kde jsou
nafťáky!" A nafťáky se strašlivě lekly a hořely
jako blázen, ale Kukal vzal kovářské kladivo a
nafťáky rozbil.
   Od té doby má Bondy od nafťáků pokoj.
   Anglická Jezerní panna se vyznačuje jen tím,
že ji nikdo nikdy neviděl a ona si na nafťákách
peče topinky.

Smrťounek bydlí v Nerudovce 51. Místo hlavy má
holou lebku, a proto se jmenuje Smrťounek. Přesto
je mu teprve deset let. Když přijde do hospody, má
velikou kapuci, takže nejdřív není vidět, že je to
Smrťounek. Pak, když vypije moc piv, kapuci shodí
a všichni oněmí hrůzou. Toho Smrťounek využívá a
klidně odchází bez placení do druhé hospody.
   Někdy si Smrťounek kapuci zapomene a pak
vstoupí k Sluncům s holou lebkou. V hubě má drátky,
na nichž má připíchnuté oči, a když strčí ruku
do huby, tak zatáhne nejdřív jedno oko - a zbude
po něm prázdný oční důlek - a pak druhé oko - a
zbude po něm druhý prázdný důlek. Nato upřeným
pohledem obou důlků se kouká mlčky na hostinského
Frantu tak dlouho, pokud mu nenaleje piva třesa
se hrůzou.
   V létě, když byl Bondy v Anglii, vstoupil Smrťounek
do jeho bytu a svým strašidelným čuchem hned vyčuchal,
že v míse na salát má Bondy svůj kouzelnický diplom.
Okamžitě se na něj vrhl a začal ho rvát drápy. Ale
poněvadž diplom je z pergamenu a je celý psaný
latinsky, Smrťounek se strašně polekal, že je to
nějaká čarodějnická kniha, a utekl.

Žádná moravská strašidla nejsou známa. Jsou jenom
na Bílé Hoře v Praze. Tam jsou ve zdi obory zazděni
poslední moravští vojáci z třicetileté války. Když
se tam vypravíš za úplňku s krumpáčem a kopneš
do zdi, vypadne z ní jeden voják. Když ho kopneš
jen do břicha, prýští ze zdi Bzenecký bublák.
   Jinak je na Moravě známé kolo bláznů pro lázeňské
hosty. Všichni nemocní pacienti musejí běhat v kole
aspoň dvacetkrát a na konci je čekají ošetřovatelé
s ledovými prostěradly a svěrací kazajkou, v níž je
házejí dovnitř do hotelu na hromadu. Na kole bláznů
straší Vincenc Priessnitz a maďarský lev, popsaný
hrůzostrašnými a nesrozumitelnými nápisy. Proto
se pacienti tak bojí.

Je to jedno z nejhojnějších strašidel v naší zemi.
Jmenuje se tak, poněvadž žije po hostincích. Jeho
povinností je lapat slova. Proto neustále vyskakuje
až do stropu, poněvadž slova jsou lehčí než vzduch
a on je musí lapat. Někdy po celé hodiny se jenom
vznáší u stropu a plouží se v kouři z místnosti
do místnosti a lká, poněvadž mu nezbývá čas pít pivo.
   Taky někdy u stropu cvrliká.

V Londýně je strašlivě dlouhá ulice Portobello. Je
to nejkrásnější ulice v Londýně. Pořád se na ní
konají trhy. Trhovci neustále odhazují spousty
bedýnek od zeleniny a od ovoce. Na jednom rohu
Portobella je prázdná parcela. Na ní žije černobílý
londýnský černoch, který je bíle pruhovaný. Žije
tam ve dvacetiposchoďovém mrakodrapu z bedýnek.
Bydlí v jeho dvacátém patře. Odtud má krásný
rozhled po krajině a vidí přes moře až do
Československa. Kdo v Praze vystoupí na petřínskou
rozhlednu, může za mořem vidět jeho mrakodrap.
Jak leze každý večer spát do dvacátého patra,
bedýnky pod ním praskají, a když vyleze nahoru,
tak nemůže slézt dolů. Proto musí každé ráno
ve svoji ložnici ve dvacátém patře hodně skákat,
takže se mrakodrap z bedýnek sesype, ale on
spadne do měkkého a nic se mu nestane, nejvýš
že si zarazí nějaký ten hřebík. Potom odpoledne
si staví mrakodrap znova.
   Jinak chodí do hospody, která patří vévodovi
z Wellingtonu, kde sedává na několika patrech
bedýnek před vchodem Bondy a pije pivo. Pak
dává Bondymu marjánku.

Bondy, když chce něco napsat, tak zaleze do sklepa.
Tam mu ze zdi prýští pramen čisté vody smíšené
s pivem od Slunců z děravých sudů a tady Bondy
zadarmo pije. Bondy dlouho nevěděl, kdo mu tam
o půlnoci strašně vzdychá. Myslel si, že je to
buď požerač psů, nebo duchové sežraných psů, nebo
Smrťounek. Ale jedné noci se rozestoupila stěna,
odkud prýštil pramínek, a Bondymu se naskytla
příšerná podívaná na zazděnou živou jeptišku, tak
příšerná, ale tak příšerná, že o tom nikdy nic víc
neřekne.

V Nerudovce je školník zakletý v hospodě u Dvou Slunců.
Strašlivým kouzlem je tam zakletý, takže nemůže odtamtud
ven, než na drobné pochůzky do trafiky a k Bonapartovi.
U Slunců má pod stolem tlačítko zvonku, jímž zvoní
ve škole přestávky. Když dlouho pije, na zvonek zapomene
a pak je hodina dlouhá. Jen na noc se vrací domů do
školy a pak je na protější stěně vidět jeho ohromnou
ruku, protože se přes noc změní v trolla. Ale to vidí
jen Bondy, který z okna na tu stěnu školní kouká, a děti
to nevědí. Kdo by jinak chodil do školy s takovým
školníkem?

Jednoho dne šel pan Lopatka po Karlově náměstí.
Tu slyšel hrůzné volání: "Pocéém," což v čarodějnické
řeči znamená: Dej si bacha. V tom uviděl pana Peťáka,
který byl už pět dní po smrti. Jak se pan Peťák
s panem Lopatkou zastavil, jedna ruka mu vzduchem
pokračovala vlevo a jedna noha vpravo, takže už to
vlastně nebyl celý pan Peťák.
   Pan Peťák se smí koukat na pivo jen ze vzdálenosti
deseti metrů, neboť jinak by do něho žbluňkl a ve
sklenici by se nejen utopil, ale i rozpustil, až
na tu ruku, která sama chodí vlevo, a tu nohu, která
sama chodí vpravo.

V Nerudovce je dům číslo 51. Byl to dům klidný
a útulný. Od té doby, co se tam nastěhoval Bondy,
nenazývají jej obyvatelé jinak než Dům hrůzy
a nikdo cizí se neodvažuje do něho vkročit kromě
pana Lopatky a Lopatkovic holek. Ale jednou
v noci je tam kousne strašidlo.

Vyskytuje se jenom u pana Lopatky a u Bondyho.
Jakmile snědí polévku, musejí jít do hospody.
Proto jedí polévku velmi pilně. Když do polévky
přidáme fazole, ďas se víc raduje.

Spací příšera celý den spí a probouzí se teprve
před půlnocí. Potom chytne každého, kdo je ještě
vzhůru, pověsí se mu na záda a znemožňuje mu
zvednout se a jít do postele. Jedna zvlášť výkonná
spací příšera se už dávno chytila Bondyho a létá
za ním, kamkoli se hne. Jediná obranná zbraň je
pivo nebo sodovka. Sodovku ovšem Bondy nesmí
pít, aby si neublížil na zdraví jako Peťák, který
umřel proto, že když mu knedlíky běhaly v posteli,
tak se zapomněl druhý den napít, dostal jaterní
koliku či insuficienci a za tři dny byl na prkně.
Proto Bondy pije pivo, poněvadž spací příšera mu
sedí na šíji. Poněkud odlišný případ od Nikolaje
Stankoviče.

Je to velmi zlomyslné strašidlo, ale dá se s ním
mluvit. Živí se tím, že upíjí naftu, ale když
přijdu čepovat ze sudu do kyblíčku, tak se pokaždé
rozpovídá. Rozumět mu není, poněvadž bublá, ale
vypravuje o svém pohnutém životě. V noci totiž
vylézá pumpou přidělanou na sudu a navštěvuje
nájemníky našeho domu. Pouze k nám se neodváží,
poněvadž ví, že bychom je hned strčili do nafťáků.
Jak tak obíhá nájemníky, ví mnoho o Smrťounkovi.
Smrťounek se každé noci vyhodí vysoko do vzduchu,
praští sebou o zem a změní se ve vlkodlaka. Je to
pak jediný vlkodlak v Praze kromě vlkodlaka, který
je v Ďáblicích. Vybíhá na Petřín a žere patnáctileté
holky, které se tam zatoulaly, a proto zůstává
v Praze tolik neobjasněných mordů. Někdy se vypraví
na Vlachovku a pak všitci vylézají oknem a pan
kapelník mu hraje sólo. O tom něco ví Veronika,
aspoň z doslechu.

Strašidýlka jsou malá strašidla.
Jedna rozvazují tkaničky od bot.
Druhá kradou kapesníky.
Třetí upíjejí pivo, takže se musí stále nalívat,
čtvrtá práskají okny,
pátá dělají zvonění v uších,
šestá zaplétají kšandy na sukni i na zástěře,
sedmá sypou do fazolové polévky pelyněk,
osmá dávají ve škole pětky,
devátá tahají Bondyho za fousy,
desátá v noci, když je zhasnuto, lepí tváře na okno,
jedenáctá lezou do komínů na Malé Straně,
dvanáctá lezou do komínů na Starém Městě,
třináctá tahají kocoura za ocas, když leze po střechách,
čtrnáctá mají deštníčky, kterými zakrývají měsíc,
patnáctá straší, jen když nikdo není doma, ale pak straší příšerně,
šestnáctá zavírají krámy před nosem,
sedmnáctá ve tmě kašlají, smrkají, dupají, cupají, ťukají, volají, vzdychají a třískají,
osmnáctá hrají po tmě na piáno,
devatenáctá zpívají s kapelou Umělá hmota,
dvacátá člověku zatnou hlas, takže když je vyvolaný k tabuli, tak jen koktá,
jednadvacátá spalují pojistky,
dvaadvacátá dělají dopravní kalamitu,
třiadvacátá zhasínají cigarety,
čtyřiadvacátá nutí Stankoviče pořád plácat, z čehož mu vysýchá v krku,
pětadvacátá lezou z komína do komína,
šestadvacátá v Hrdlořezích hrdla řežou,
sedmadvacátá v Hostivaři hosty vaří,
osmadvacátá v Motole nechají všecky motolit,
devětadvacátá v Ďáblicích si hrají na ďáblíky,
třicátá v Bubenči bubnují na bubínky,
jednatřicátá v Záběhlicích se zabíhají,
dvaatřicátá a další dělají tolik nepříjemných věcí, co jich jen jednoho v životě potká.

Lopatkovic holky v jednom kuse na Bondyho skákají,
aby jim vypravoval pravdivé příšerné příběhy
o strašidlech. Tak Bondy přišel domů a musel
holkám psát o strašidlech. Psal tak mnoho a tak
rychle, až mu upadla pravá ruka. Tak psal dál
levou rukou. Ale psal tak rychle, že mu za chvíli
upadla levá ruka. Tak vzal tužku do zubů a psal
dál. Ale psal tak mnoho a tak rychle, že mu z toho
upadla hlava. Tak ležel celou noc bez hlavy a
nemohl pít pivo. Ráno ho Julie drátkama zdrátkovala,
takže teď už mu tak brzo ruce ani hlava neupadnou
a může pít pivo.


(Napsáno po návštěvě u Lopatkovic holek mezi
 20. hodinou a půlnocí v neděli 4.1.1976)

Jednoho dne slíbil Bondy Kubovi, že mu napíše pohádku.
A to neměl dělat.
   Přišel domů, zul si jednu botu, ale tu chytilo
strašidlo, které má Bondy v domovní chodbě. Bondy
hledal botu, hledal, ale nalézt nemohl. Musel skákat
po jedné noze až na ulici a tam stršidlo s botou
chytil, protože strašidlo se na ulici bojí lidí.
   Pak sundal Bondy druhou botu a tu chňapla Měsíční
kočka, která bydlí na Měsíci a chodí se na Bondyho
občas dívat, a utekla s ní na měsíc. Bondy musel
skákat po jedné noze až na Měsíc (skákal tam přes
půdu) a tam si botu vzal a odnesl domů. Zatím uteklo
půl noci.
   Doma si vzal Bondy konečně bačkory, papír a tužku
a chtěl psát Kubovi pohádku. Ale jak si položil papír
před sebe na stůl, rozlítly se všechny archy papíru,
lítaly po celém pokoji a začaly zpívat:

	"Bondy hloupej, Bondy hloupej,
	  jak lítáme pěkně koukej,
	Bondy ty jseš strašně hloupej!"

To foukala do papírů Petřínská čarodějnice, která si
dělá zuby na Veroniku - ale ne na Němcovic, nýbrž
Lopatkovic. Bondyho to velice rozzlobilo, vyskočil
ze židle, zamával rukama a začal lítat po pokoji jako
krocan a listy papíru chytat. Vrazil hlavou do skříně
a udělal si bouli, vrazil nohou do knihovny a ta se
sesypala, vrazil rukou do lustru a ten udělal blik a
spadnul. Teď byl Bondy potmě a papírů měl chycených
jenom polovičku.
   Snesl se dolů, zapálil si svíčku a nestaraje se
o ostatní papíry chytil tužku a chtěl psát Kubovi
pohádku.
   Na papíry si postavil pětadvacetikilové závaží,
aby zas neuletěly, a psal. Ale napsal první řádku a
chtěl právě psát druhou řádku a uviděl, že první
řádka je pryč. Kokal se, co to, a všecka písmenka se
schovala do šuplíku a dělala tam kravál. Bondy musel
šuplík opatrně pootevřít a písmenka z něho po jednom
lovit. A bylo už další čtvrt noci pryč.
   Písmenka přilepil Bondy klihem a další psal jenom
klihem a štětkou, aby z papíru nemohla. A začal tak
psát pohádku pro Kubu, která se jmenuje Podmořská
kočka v Ječné ulici. To je pohádka velmi zajímavá,
čarodějná, ale na slovo pravdivá, takže je to
pohádka poučná. Ale zatím uteklo poslední čtvrt noci
a bylo ráno a Bondy musel jít spát.
   Poslední papíry létající po pokoji se usadily, kam
je napadlo, písmenka na papíře štětkou a klihem psaná
pištěla, protože se jim to nelíbilo, Petřínská
čarodějnice se smála, jak Bondyho doběhla, a pak
honem odletěla domůn na Petřín, strašidlo na chodbě
si nedalo pozor a první lidi, co šli do práce, je
přiskřípli za ocas mezi dveřmi, Měsíční kočka šla
taky spát a Bondy pohádku Kubovi nenapsal a nenapsal.

V jednom ohromném domě na Úvoze je ve sklepě
zapomenutý mamut. Ve dne spí, v noci bdí. Je
očarovaný motolicí, a tak se motá pořád jen kolem
dokola. Jak se motá, shání co k jídlu, a tak natáhne
chobot do libovolné kuchyně v šestém patře a všechny
vyjí, i z ledničky. Druhý den nemají ani na snídani.
Domnívají se však, že to udělali plivníci, kteří
jsou naopak tak malí, že je plivnutím zaplivneš.
Když v noci malé holky potkávají u Lorety nebo
na Jánském vršku mamuta, myslí si, že se jen spletly,
a vůbec se nebojí. Ale hladový mamut je jednou
sežere k večeři.

Všude jinde mají plivníky, ale na Malé Straně jsou
pivníci. Pivníci jsou to proto, že chodí na pivo.
A jsou dva: Bondy a pan Lopatka. Pan Lopatka
je vlastně pivníček, protože je malý. Pivník je
naopak pan Kadeřábek, ale ten není malostranský,
a tak vlastně je jen plivník. Pan Kadeřábek má
přijít k Bondymu přibíjet na zeď vajíčka hřebíkem.
Dlouho rozvažuje! Jde o to, jaké si má vzít kladivo.
Zda kovářské nebo montérské nebo údržbářské
nebo tesařské a nebo paličku na maso a nebo
jenom paličky na bubínek. Dělá mu to starosti.
Malostranští pivníci Bondy a pan Lopatka pijí
zatím pivo U Slunců a čekají. Co jiného taky mohou
dělat?

Michalka byla dlouho nemocná. To bylo trápení!
Bondy se o tom dozvěděl a byl taky smutný.
Jednou v noci, když už Michalka a Kukalka i
Kukal spali, rozletěl se Bondy k nim. Roztáhl
ruce a letěl jako ohnivák.
   Otevřel si okno a zas je po sobě zavřel a sedl
si k Michalce na postel. Pohladil jí vlásky, pošimral
ji pod nosem, až Michalka udělala "hepčí", a pak
začal čarovat veliká kouzla, protože Bondy je veliký
kouzelník, aby bylo Michalce zase dobře. Moc si přál,
aby byla zase veselá a mohla mu malovat obrázky.
   A proto se taky Michalka uzdravila.

Je siamská kočka, je angorská kočka, je devítiocasá,
je Němcovic kočka a také je podmořská kočka.
   Podmořská kočka žije většinou pod mořem, ale
když o vánocích prodávali na Karláku v kádích ryby,
připletla se do toho taky podmořská kočka a už byla
tu.
   Každý kupoval ryby, ale nikdo nechtěl kočku, ani
Kukal ne. Tak se podmořská kočka dopálila a utekla
z kádě na Karláku přímo do Ječné ulice. Tam opuštěná
bloudí a naříká - a bloudí po střeše a bude bloudit
a naříkat a naříkat a bloudit na střeše, dokud
nepotká Němcovic kočku a nenastěhuje se k Němcům.
   To bude její konec, protože ji Kuba chytí a prodá
v Kotcích a nebo donese Bondymu, aby ji nosil na
hlavě, dokud se kočka nevrátí zase pod moře.

Kuba jednou umyl v kuchyni podlahu a tu mu tam
vlezla kočka a dělala šlápoty.
   Kuba se rozkřikl: "Ty kočko, ty jseš kráva!"
   A kočka se najednou začala nadouvat, na nohách
místo drápků měla kopyta, hřbet měla najednou až
u stropu a břicho tahala po zemi, na hlavě mezi
ušima měla rohy a těmi Kubu trkla, než bys řekl
"švec".

Jednou se stane, že Veronika Němcovic bude
doma sama. Najednou uslyší, že se někdo hrabe
na půdě. Uteče do pokoje, ale bude to slyšet
hrabat víc a víc. Uteče do koupelny, ale bude to
hrabat blíž a blíž. Najednou zhasne lampu. A do
vany začne šplouchat voda z kohoutku. Otevřou
se dveře a zase zavřou. Veronika vyleze na
stoličku a bude se schovávat za mokré prádlo.
Po podlaze se to bude šourat víc a víc. Pak to
spadne do vany. Veronika vyběhne z koupelny,
ale všude bude tma. Bude chtít otevřít dveře na
chodbu, ale budou zaražené a nepůjde s nimi
hnout. V koupelně ve vaně bude to Něco strašně
rochňat. Veronika uteče do kuchyně, ale za oknem
náhle bude noc a okno bude dokořán otevřené,
bude se v něm plácat oběšenec a provaz bude
vrzat. Z koupelny uslyší Veronika vycházet ťapavé
šlápoty. Bude to mlaskat a kapat. Veronika si vleze
pod stůl a bude se chytat oběma rukama za tváře.
Do dveří kuchyně bude Něco drcat a drcat.
Voda z toho bude kapat a kapat. Pak se dveře
pomaloučku začnou zavírat…

Jednou přijde Dana z lesa domů a najde tam ještě
jednou dvanáct dětí.

U jedné obory žili kohoutek a slepička. Kohoutek
pořád poskakoval a vyskakoval, a proto si říkal
Magor. Jednou šli kohoutek se slepičkou do obory
na pivo. Pili mnoho piva a nakonec Magor viděl
ještě jedno pivo, nedal ho slepičce a vypil ho sám
jako Radecký. Vypil ho a zaklepal nožičkama.
Slepička se podívala a povídala:

		"Magoře Magoře
		nožičky nahoře
		Magoře Magoře -"



(A už žádnou pohádku víckrát nenapíšu a konec.)

Jak zapadnou za posledním žáčkem dveře školy
začíná se tajuplný proces vyučování
Děti jsou nejprve hypnotizovány kobrou
kterou z třídy do třídy přenáší pan školník
Nato soudružky učitelky rozříznou žákům a žákyním břicho
nožem na porážku jejž přináší pan školník
pionýrům a pionýrkám dvakrát
a pak po příslušný počet vyučovacích hodin
se dětem hrabou v břiše
různým způsobem
Posléze v předposlední vyučovací hodině
přináší pan školník houby
které soudružky učitelky namáčejí do inkoustu
a nosními dírkami cpou pinzetami žákům a žákyním do dutiny lebeční
čímž se vygumovává vše nepotřebné z ganglií frontálního laloku
Konečně opět děti zašijou
a umyjou
hadicí jíž stříká pan školník
a nakázavše jim aby se přezuly
pošlou je domů
kde až na nepatrné bolení břicha a hlavy
na nich rodiče nic nepoznají
a děti si po zkobření nic nepamatují
To se opakuje každý den pětkrát týdně při dopoledním i střídavém vyučování
obzvláště v hodinách občanské výchovy a tělocviku
jež jsou k výšezmíněnému vyučovacímu procesu zvlášť vhodné
Z vyučovacího procesu
pak zkoušejí docenti vyučovacího procesu
a docenti teorie vyučovací hodiny
posluchače pedagogických vysokých škol
za pomoci hypnózy kobrou
kterou přináší pan pedel
a odnáší paní pedelová
neboť pedel
musí při zkoušení být ještě k ruce
Školníkovic a pedelovic kobry
jako základní podmínka vyučovacího procesu
kontroluje co do zdravotního stavu alespoň jednou měsíčně
soudruh ředitel resp. soudruh rektor
přičemž podlehne spánku
a pan školník či pedel
mu nožem na porážku rozpářou břicho
atd...

Agáta - a pamatujte si, že to byla Agáta Zajíčková
z Domašína - šla do lesa hledat vlkodlaka. Pod lesem
potkala lišku. Liška povídá:
   "Agáto, nechoď hledat vlkodlaka, vlkodlak tě
sežere!"
   Ale Agáta šla dál. Na cestě v lese seděl muflon.
Povídá:
   "Agáto, nechoď do lesa hledat vlkodlaka, vlkodlak
tě sežere!"
   Ale Agáta šla dál. V lese byla tůň a z ní vykukoval
žabák. Žabák povídá:
   "Agáto Zajíčková, nechoď hledat vlkodlaka, vlkodlak
tě sežere!"
   Agáta se zastavila, pořádně se dokola rozhlédla,
ale vlkodlaka neviděla, tak šla dál. Přišla pod
Javořici. Pod Javořici stála televizní věž, a jak
uviděla Agátu, už z dálky volala:
   "Běž Agáto, utíkej do lesa, nebo tě vlkodlak
sežere!"
   Agáta se už doopravdy bála, ale chtěla vidět
vlkodlaka s rezavýma chlupama, žlutýma zubama a
špičatýma ušima. Tak si ho představovala. Počkala
chvilku, jestli někde nevyleze, a šla dál. A byla
tma. Mezi stromy se míhala všechna zvířata a volala:
   "Agáto, utíkej, teď přijde vlkodlak a sní tě!"
   A z dálky bylo slyšet strašidelný řev. Agáta vzala
nohy na ramena a utíkala ostošest. Doběhla domů,
strachy ani nedutala, vrazila do dveří - a tam
seděl Bondy a hrál s vlkodlakem karty.

Pan Pánek si tak dlouho vybíral, až se z něho stal
Černý mlynář. Proto se učte počty, abyste neskončili
jako Černí mlynáři. Černý mlynář nemele mouku, ale
mrtvoly. Z krematoria pošlou na hřbitov spálenou
mrtvolu a na hřbitově musí pan Pánek nastrkat
mrtvolu po kouskách do ručního mlýnku a mele ji.
Mrtvola je černá, z mlýnku se práší a pan Pánek
je za chvíli celý černý, a proto se jeho povolání
jmenuje Černý mlynář. Když mrtvolu domele, nasype
ji do pytle a s pytlem jde na louku rozptylu.
Tam co umlel, rozhází na všechny strany. Už je tam
tak rozházených 48 000 mrtvol. Černý mlynář pak
mrtvolu rozhrabe a jde domů.
   Ale v noci se stalo, že panu Pánkovi přišla domů
mrtvola, kterou řádně nerozemlel, vzbudila ho
hrozným vytím, vytáhla ho za vlasy z postele,
praštila s ním o zem a nakázala mu, aby ji šel na
louku rozptylu sesbírat a znovu ji přemlel, že
nebyla rozemletá pořádně a z toho ji bolí hlava
a všechny oudy. A pan Pánek musel vstát, černou
nocí šel do černé tmy, přelézt musel černou zeď
od černého hřbitova, šel do černé kaple pro černou
lopatu, nasypal ji znovu do černého mlýna a
do rána dělal Černého mlynáře. Mrtvola byla
spokojená, ale pana Pánka z toho bolela hlava a
všechny oudy. A proto se ve škole učte počty.
A pamatujte si, že tohle je pohádka pro tetu
Stárkovou, a až ji potkáte, tak ona vám dopoví konec.