Bondyho tři charakteristiky skutečnosti.

Jan Burian

Zde interpretuji charakteristiky uvedené v Bondyho ontologické studii "Příběh o příběhu". Tyo charakteristiky nejsou žádné principy, kterým by byla skutečnost podřízena. Vyplývají jasně a přirozeně z ní samé. Vyplývají z absence jakýchkoliv určení Skutečnosti.

1. Koherence

Tato charakteristika je nejlépe intuitivně uchopitelná. Dalo by se říci nejjednodušší, přesto z ní plynou netriviální závěry. To uvidíme v povídání o now only.

Koherentní v ontologickém smyslu znamená: Skutečnost je jedna, souvislá. Je rozčleněna strukturována, ale není rozdělena, drží pohromadě, nerozpadá se na nesouvislé celky.

Vše souvisí se vším.

2. Homogenita

Skutečnost je ve všech svých částech soběpodobná. Nikoliv stejná jen podobná. Části jsou podobné celku. Všechny části Skutečnosti, všechny events, jsou podobné navzájem v tom, že jsou podobné Skutečnosti. Každá součást Skutečnosti, každý event, je obrazem celku. Každý event je semínkem víru TAO. Z každého eventu můžeme celou skutečnost zrekonstruovat, v každém eventu je potenciál celé Skutečnosti, každý event je začátkem nové Skutečnosti.

Struktura skutečnosti má fraktální charakter.

Jak říká mistr Čuang celá Skutečnost (TAO) je třeba i ve psím lejně.

3. Sebeidentita (now only)

Tato charakteristika je netriviální, k jejímu pochopení se musíme oprostit od klasického nazírání na skutečnost jako na něco, co se pohybuje v čase. Musíme pochopit co to skutečně zanmená now only. Je potřeba to skutečně vnitřně prožít, získat vhled. Nestačí si to jen přečíst a jít dál.

Nesubstanční Skutečnost se nevyvýjí tak, že to co bylo, někde zůstává a přítomnost je jako vrstva, která se neustále přidává na vrstvy minulých přítomností.

Je jen jedna vrstva, ke které se nepřidávají žádné nové. Díky tomu, že to co je, je to co je v proměně, pak nepotřebujeme žádnou časovou dimenzi, do které bych skládal nové inertní vrstvy přítomnosti. Je tomu tak proto, že je jedna vrstva v neustálé proměně, nic nezůstává za ní, nic není nalajnováno před ní (přestože je možno to do jisté míry anticipovat). Ta vrstva v neustálé proměně je Skutečnost. V minulosti nic není. To neznamená, že se ztrácí, jen se proměňuje. To jaká je KONKRÉTNĚ přítomnost se ztratí. Ztrácí se konkrétnost té přítomnosti, ale Skutečnost je to pořád ta samá, není žádná jiná Skutečnost (Skutečnost je koherentní)

Tato jedna Skutečnost, tato jedna vrstva přítomnosti, která je v neustálé proměně je now only.

Skutečnost je v proměně, není stále totálně totožná, ale je identická sama se sebou. Skutečnost je sebeidentická.

Večer jsem trochu jiný než ráno, ale jsem to pořád já.

Pro dokreslení je možno nahlédnout, že now only je vpodstatě jediný možný způsob jak charakterizovat proměnu Skutečnosti v nesubstanční ontologii. Kdyby totiž bylo něco minulého, nebo něco budoucího, pak by i to muselo být v proměně.

V nesubstanční ontologii, je vše založené v proměně, v dění, procesu, co se neproměňuje, co je statické, je ontologicky irrelevantní. (Nepoužívám termín "není". "Není" je ontologicky relevantní, je nedílnou součástí rovnomocného bytí-nebytí , ontologická irrelevance je "víc než nebytí")

A nemůže se něco proměňovat odděleně (v minulosti, budoucnosti) od ostatních proměn. Skutečnost je koherentnní. Tedy ontologicky relevantní je pouze přítomnost, now only.