Egon Bondy sedmdesátiletý

Zdroj: Respekt
Datum: 24.01.2000
Název: Egon Bondy sedmdesátiletý
Autor: Petr Rezek
Str.: 22
Rubrika: Kultura
Oblast: Časopisy
Identifikace: RE2000012400003100

Text:
Egon Bondy je básník, především básník. Básník není zaměstnání, básně patří k životu básníka, jsou jeho životem, a proto lze Bondyho básnické autostylizace (též z jeho próz) vztáhnout k jeho básnické postavě. Bondyho kořeny existence jsou však daleko rozsochatější, zasahují do řady oborů. Na svou šíři záběru je Bondy pyšný. I jemu lichotí, že se o něm budou psát diplomové práce a že bude (je) v čítankách a encyklopediích. Jako básník se pokouší myslet, jak říká, věci, na které lidský rozum nestačí. Jaké však může použít prostředky k myšlení básník? Na Bondym vidíme, že nejrůznější. Prý se pozná básník i na tom, jak osloví svou ženu, jak se chová k věcem. Jeho rozhovor s opakovaně se vynořující liškou-Júlií patří jistě ke skvostné poezii v próze. Jenže opětovně se v jeho prózách objevují další a další víly dívka, která hledá Egona Bondyho, nebo Uršula (v próze Týden v tichém domě) zaplétající básníka do dalších souvislostí. Jedněm odolává, když mu nabízejí nesmrtelnost (básník se tváří, že ji nepotřebuje, stačí mu přece nesmrtelnost ve slávě), ale druhé víly ho zlákají k přednášce o Marxových objevech (Uršula) a "mezinárodní dělbě práce" (nedávný rozhovor v Salónu Práva). Básník Bondy použije ve svém myšlení prostředků jakýchkoliv, protože básníkovi je vše dovoleno, zůstává-li básníkem. Sám Bondy ale tuší, že na poli myšlení básníkem přestává být když odkazuje na slovník, abychom si vyhledali cizí slova a různé ismy. Myslitel příručky nepoužívá, ty jsou pro novináře a křížovkáře. A když Bondy podotkne, že jeho exkurzi o kapitalismu nemusíme číst, považuje knihu za televizní obrazovku. A přesto to básníkovi nedá a nedá, znovu a znovu přestává být básníkem, aby vzdělával lid. Bondy básník chce myslet na Boha, bytí, ontologické pole aj., témata rozumu obtížně dostupná. A kupodivu lid najednou začíná být inteligentní. Lid začíná chápat. Je mu vrozen dar spekulace. Debata nad pivem o determinantách svobody a vzpouře zaujme zvláště mladého člověka. Bondy básník bystře ukáže na souvislosti až do Orientu. Nezbývá než zbožně naslouchat. Báseň, která tichem umlčuje, nahradí meditace o bytí. Zbývá mlčení. Anebo lze začít spekulovat. Každý gymnazista pak má šanci. Zásluha Bondyho je, že v dobách, kdy každý mladý člověk nemohl být gymnazistou, několik odvážných se ho smělo ptát na cokoliv. A Bondy se jim dal. Dal se jim i jako básník, jako básník se dokázal otevřít všemu, a bez zábran. Ale básník Bondy je také bytost křehká. Bondyho úvahy o sebevraždě, smrti, pláč doprovázejí jeho kritiku kapitalismu. Když ve snu prožije lásku k sličné čínské stoupenkyni velkého předsedy Maa, lásku, jakou nikdy nezakusil, a když po probuzení vidí, že to byl jen sen, rozpláče se: "Teď už budu navždy nešťasten." (1972/73) Bez slz, ale totéž znovu čteme v roce 1998: "Jsem stále nešťasten." Básník snad ani šťasten být nemůže. Ale jak to, že ani meditace a setrvání v blízkosti bytí básníka-myslitele nenaplní? Jak může být zároveň nešťastný ten, kdo prohlásí: "Jsem rád, že si mohu s ulevením oddychnout a říct na plnou hubu, že jsem v blízkosti Boha"? Tedy něco se v básnické existenci příčí štěstí a blaženosti? Ano, sama myšlenka, stane-li se pouhou spekulací a schématem z učebnic, příruček, slovníků. Básně lze sice také tahat z klobouku, ale kupodivu to nevystačí na jeden básnický život. Myšlenka a báseň se dotýkají v jiném bodě, než soudí Bondy. Nevadí. Zbyde báseň.

(Egon Bondy se narodil 20. 1. 1930.)

Petr Rezek, Autor je filozof.